Ve dnech 13.5.-15.5. se v Polsku konala soutěž ze seriálu Eurotour. Zastoupení z Čech mělo být původně 6ti členné ale problémy s technikou a lehce i organizační chaos v týmu nakonec zapříčinil, že jsme jeli jen 4. Cesta super, k Baltu z Liberce nám to trvalo přes Polsko, kolem krmelců a po šotolinových cestách asi 12hodin. Příčinou byla navigace, která preferovala různé zkratky místo jízdy po asfaltových silnicích. Celé Polsko je rozkopáno a mohutně se staví dálniční síť, obchvaty i silnice pro motorová vozidla. V každé vesnici je budník pro radar. Budek je v Polsku údajně 1000ks a radarů jen 16, které jsou permanentně přemisťovány. Dodržování předpisů je tedy na místě.
Ubytování u moře bylo naprosto perfektní a za lidové ceny. Většina závodníků bydlela v jednom hotelu, který byl i místem banketu. Závodu jsme se účastnili hlavně se zájmem o trénink létání nad mořem. Kopec u moře je naprosto famózní s převýšením cca 30m, při dobrém směru větru je kopec dobře použitelný od 2m/s. Bohužel jsme na něm nesoutěžili. Celé 3 dny jsme létali na kopci, který vznikl stavbou umělé přečerpávací nádrže s výškou asi 15m nad okolním terénem. Sypaná hráz má tak veliký průměr, že se dá létat po celém jejím obvodu. Na všechny směry větru, vyjma zalesněné části. Kopec má ideální tvar a hranu, na které je plot s ostnatým drátem.
První den bylo pilotní stanoviště bohužel v půlce kopce na malé hrance a bezpečnostní linie byla umístěna za pilotem a organizátory, až nahoře na kopci. Což bylo velice nebezpečné, naštěstí ale k žádnému incidentu nedošlo, i když někdy nebyla o nebezpečné situace nouze. Zvoníci seděli dole pod kopcem, zády k větru a koukali přes zaměřovadla do kopce. Foukalo nám 8-12m/s, podmínky ideální. Tvar kopce vyžadoval mořský styl létání. Někdy se vedlo, někdy ne. Po prvním dni jsme, až na Jardovo 4té místo, útočili ze zadních pozic. Já 10, Radek 15, Tomáš 18.
Druhý den jsme odlétali jenom jedno kolo ve kterém nám povětrnostní podmínky nebyly nakloněny. Druhé kolo bylo zrušeno a bohužel i přes to, že ho dokončila nadpoloviční většina, nepovedlo se nám prosadit rozdělení na dvě tisícovky, s tím, že druhá půlka by se dolétala následující den. Nezkušenost organizátorů se tady projevila. Byla to veliká škoda a už teď můžu říct, že toto rozhodnutí stálo Jardu bednu (měl zatím litr) a mě bramboru. Holt o to víc jsme se museli snažit v neděli. Odpoledne jsme přejeli na kopec u moře s výhledem na zesilující vítr ale bylo z toho jen volné poletování. Voda z kopce vypadala docela teple a sluníčko pálilo jako na Sahaře. Měli jsme geniální nápad, jít se vykoupat. Mít pláž jen pro sebe, to se Vám jen tak nestane, krásný písek, čistá voda, prostě nádhera. Teplota vody? Dokonale osvěžující, doba koupele asi 15 vteřin. "Vierzehn Grad - Vierzehn Milimeter“, jak znělo večer odráželo skutečnost. Koupel nás dokonale nakopla na banket, který byl večer v hotelovém areálu. Vcelku decentní a pomalu se rozjíždějící akce nakonec nabrala solidní otáčky. Mohl za to samozřejmě personál, který odmítl nalévat panáky Finské s tím, že prodá vždy jenom celou lahev. Tužili jsme kolektiv a ostudu jsme rozhodně neudělali. Pro některé účastníky soutěže měl banket ale devastující následky a byli i tací, co se na kopec dostali, až po poledni s „dvojkou“ pod kůží.
V neděli jsme se museli sice z postelí přemlouvat ale namotivovaní po předešlé noci jsme se do toho obuli zostra. Vyšplhali jsme se tentokrát až nahoru k plotu, kde bylo startoviště, bezpečnostní linie opět ostnatý drát metr za startovištěm. Dali jsme 2 kola a všichni jsme si polepšili. Z toho plyne, že Finská má blahodárný vliv na naše výkony. Musíme si z toho vzít ponaučení. Létání na těchto kopcích má svá specifika. Jinak nastavené letadlo, jiný pilotní styl, jiné zatížení. Někdo je schopen se s tím srovnat rychleji a někomu to činí problémy. Jednoznačně ale náš největší problém je v čase na trénink. Létat jen o závodech není to pravé ořechové. Snad se to ale vylepší. Celkově ale Jarda 4, Já 5, Radek 10, Tomáš 15. Není to tak špatné ale chybělo opravdu málo. Vyhrál a to rozdílem třídy Lukas Gaubatz, který nikoho nenechal na pochybách, že výhra na Arkoně nebyla náhoda. Celý Rakouský tým mohutně zainvestoval do techniky a společně zapracoval na pilotním stylu. Je vidět, že jejich týmová práce nese ovoce.
Cestu domů nám urychlil jeden z Polských závodníků, který jel, až k Českým hranicím. Cestu nám to urychlilo o 3 hodiny. Holt, když víte, kudy máte jet, vyhnete se městům i rekonstruovaným úsekům silnic, má to něco do sebe. Další mezinárodní bitka je v Donovalech koncem Června, dle startovní listiny bychom měli být zastoupeni až nezvyklým počtem pilotů. Snad se nám povede minimálně stejně dobře.
Facebook
Twitter
Google
Linkuj