Výlet do jižní Anglie na útesy.
Už v zimě, kdy vyšel kalendář evropských soutěží na rok 2016 jsem zjistil, že jsou tam na podzim jen dvě soutěže a obě v Anglii. Původní plán jet na obě dvě se nakonec smrskl na jednu soutěž a to na tu, která byla blíž ke kontinentu. A tak po lehké obměně týmu jsme 14. 9. 2016 Tomáš Winkler, Radek Plch a já vyrazili ve 20:30 hodin z Prahy do Eastbourne v jižní Anglii.
Cesta ubíhala v pohodě, protože jsme pro jistotu zvolili průjezd Německem přes noc. No v pohodě, vlastně jak se to vezme. Už v Praze si Radek začal nacvičovat jízdu vlevo, takže se vydal v jedné uzavírce do protisměru! Ale dobře to dopadlo, takže jsme před osmou ráno byli v Dunkerque u trajektu. Původní odjezd ve 12:00 se nám povedlo změnit na 10:00, takže to vypadalo, že si čtvrteční volno v Anglii užijeme o dvě hodiny déle. A opravdu to stálo za to!
Po ubytování v hotelu jsme vyrazili na pobřeží do Birling Gap. Je to turisty vyhledávané místo, protože můžete obdivovat dokonale kolmé útesy vysoké i 80 m. Měli jsme to dokonale načasovaný, protože při našem příjezdu se otočil vítr, takže začalo foukat kolmo na útesy. Po chvilkovém kochání tou krásou jsme se rozhodli, že jdeme pro éra a jde se na to! Po příchodu k autu jsme se potkali s německými piloty, tak hned bylo veselo. Popadli jsme éra a vydali se na útesy.
Na prvním útesu už ale bylo obsazeno a lítalo se tam o sto šest, tak jsme vyrazili na další bouli, abychom si nepřekáželi. Jako první odstartoval Radek, potom jsem to tam hodil já a nakonec i Tomáš, ale až potom, co nadělal hromadu fotek letadel ve vzduchu. Naše nadšení nebralo konce. Krásné počasí, teplo (v Anglii nezvyklé) a éra ve vzduchu, no prostě paráda. Když jsem se nabažil lítání, rozhodl jsem se jít na přistání. Otočil jsem éro a zezadu klesal na klapkách dolů. Dosedl jsem dobrých deset, možná patnáct metrů od okraje na zem, ale co se dělo potom mi vyrazilo dech! Můj modrý miláček jel po té nizounké trávě jako namydlený blesk a zastavil se těsně na kraji útesu, kdy půlka jednoho křídla už byla nad útesem! Takhle horko mi už dlouho nebylo! Po této zkušenosti jsem raději složil éro a vydal se prozkoumat místní pobřeží. Foto pro ilustraci..
Kluci lítali dál, ale průtrž mračen, která po asi hodině přišla, je vyhnala k autu.
V pátek jsme se probudili do zatažené oblohy a předpověď slibovala déšť do 14 hodin. To se taky vyplnilo. Pršelo s drobnými pauzami, ale bylo dostatek času se přesunout na kopec a postavit báze. Kolem třetí hodiny se začalo první kolo a hned bylo jasné, že to bude spravedlivá svahová soutěž! Rozdíly v časech byly opravdu velké. Foukal totiž severní vítr, takže jsme lítali ve vnitrozemí a bohužel to tak bylo všechny tři dny. I když po pátečních třech kolech to zase tak špatně pro naší výpravu nevypadalo, protože byla naděje, že si polepšíme po škrtání nejhoršího výsledku. Ale to co se dělo v sobotu, to nikdo moc nechápal. Iňaki Alizondo zahájil útok na bednu a všichni jen zírali, jak mu to lítá. Lítalo se průměrně kolem 52 sekund. Když měl někdo opravdu dobrý vzduch, letěl pod 50, třeba 47s, ale vrchol byl v sedmém kole, kdy Iňaki zaletěl 30,65s! Tím otrávil celé startovní pole a bylo jasné, že pokud se něco nestane, bude vítězem. Hmmm, nic se nestalo. V neděli už jen potvrdil svou pozici. Nepomohla ani sobotní večerní akce v místní PUB restauraci Bukanýr, kam jsme si zašli na večeři a anglické pivo a kde jsme kuli pikle spolu se Skoty a po sléze i s Němci. Alizondovi jsme začali říkat Termiňaki. A protože vyhrál i ve Welshu, přišel Radek o první místo v Eurocontestu. To Radka mrzelo jen do té chvíle, kdy se od Dietra Perlika dozvěděl, že finanční odměna za umístění v Eurocontestu letos není žádná.
Cesta zpátky do Douvru proběhla v celku v pohodě, až na to, že se Tomáš vždy strašlivě lekl, když proti němu na úzké cestě vyjelo auto v protisměru! Jenomže v tom protisměru jel bohužel Tomáš! Jízdu vlevo jsme si opravdu užili.
Text: M.Trsek
Foto: T.Winkler
Pro představu o pilotáži vítěze a podmínkách, doporučuji odkaz na trubce
Facebook
Twitter
Google
Linkuj