Tak předpověď se naplnila, zmokli jsme, ale taky jsme dali 7 kol........
Ještědský pohár svah se opravdu vyvedl a typicky „Skotské“ počasí nám umožnilo zalétat 7 poctivých kol. Po celý den chodily přeháňky, ani nevím, kolikrát nás to spláchlo, ale 5 jich bylo určitě. Díky silnému větru trvaly od několika vteřin do 10ti minut. Vítr byl stabilní po celý den a ani časté přerušování soutěžních kol nemělo velký vliv na výsledky před přerušeními a po nich. Vítr foukal celý den mezi 5-10m/s, ve spojení s Hodkovickou hranou a kratší bází to slibovalo solidní polítání a velice rychlé časy. Na startovišti se sešlo 16 pilotů s mezinárodní účastí.
Rozhodně největší zásluhu na rychlém průběhu soutěže měl hlavní organizátor. Mirek, ačkoli pořádáním soutěží, byl až do této své „ředitelské“ premiéry naprosto netknutý, prokázal výbornou připravenost a nenechal se ničím zaskočit (já jsem dorazil před 9h na místo a báze byly postavené, časomíra připravená, pozn. Jarda). Počasí organizátorům pěkně opakovaně zavařilo ale závod byl připraven na výbornou. Veliké díky zde patří i ostatním organizátorům, bázistům, startérovi a Zdeňkovi T. za zapůjčení měřící techniky.
Technika dostala pěkně zabrat, letadla opakovaně prodojená, ve vlhkých obalech a častokrát i dokončující soutěžní let v dešti určitě pamatují i lepší letové počasí. Vlhkost postupně vzlínala do elektroinstalace, což nevedlo k haváriím ale náznaky možných problémů byly stále častější. Výhodu měly modely se zalepenou převlečnou špicí a magnetickým vypínačem.
Jak se létalo? Rozhodnout se, jaký letový styl bude pilot preferovat rozhodovalo. Byly 2 možnosti jak soutěž odlétat. Buď létat před kopcem v relativně „čistém“ vzduchu a čekat, že „to“ přijde, nebo na hraně (doslova). Létání na hraně znamenalo prolétávat bázemi od stromů jen cca 5m vzdálenými v silných turbulencích. Bylo to riskantní ale rozdíl vznosu u hrany kopce a před stromy byl podstatný. Ve spojení se zavíráním otáček do svahu s rychlým návratem na hranu, to byla dobrá, ač riskantní volba. Piloti, kteří tedy zvolili taktiku, létat mezi stromy, byli v jasné výhodě. Dalším z podstatných faktorů, který rozhodoval, jak dopadne soutěžní let, byl nálet. Vzhledem ke tvaru kopce je nejefektivnějším způsobem získání solidní startovní výšky tzv. „rozhoupání“ modelu. Zde mají jasnou výhodu piloti, kteří létali u moře a povedlo se jim více či méně si tuto techniku osvojit. Jen podotknu, že dobře zvládnutý nálet má mnoho faktorů a pokud se to povede, má pilot k dispozici velikou zásobu energie, která je dobrým základem pro soutěžní let. Abych ukončil tuto nudnou přednášku, ze které to vypadá, že jsem pobral veškerou moudrost světa, řeknu jen, že se soutěž velice povedla a díky za ní.
První tři: 1. Filip Kalenský (Stinger), 2. Jaroslav Vojta (Freestyler 3), 3. Tomáš Winkler (Pike Precision)
Autor: F. Kalenský
Foto: L. Geisler
Výsledky zde
Foto od T. Winklera zde
Foto a krátký komentář od H. Fíly zde
Facebook
Twitter
Google
Linkuj