....., aneb Snížení Odporu Pohyblivých Ovládacích Ploch
Aerodynamika nosných ploch je bezesporu ovlivněna mnoha faktory. Rozebírat tady celé křídlo, jeho vlastnosti a charakteristiky nechci a to i z důvodu nedostatečného osvícení v tomto oboru. Dlouhou dobu mi ale vrtá v hlavě jedna drobná úprava. Jeden z mých modelů s rozpětím 315cm potřebuje k docílení odpovídající svahové manévrovatelnosti (v závislosti na technice pilotáže a povětrnostních podmínkách) odporně velikou výchylku křidélek a potažmo i klapek. Při takto velikých výchylkách samozřejmě vznikne místo profilu totální blábol, který jen za pomoci nárůstu odporu a za cenu nemalého zbrždění, přivede letadlo do náklonu kolem jeho podélné osy. Následující úprava je samozřejmě třešničkou na dortu ale kdo ví, jestli to nebude mít aspoň nějaký přínos. Inspirace se dá najít i u skutečných moderních větroňů. Viz foto (ASW28-18):
Jedná se o plošku, která ve svislé rovině rozdělí křídlo v místě klapek a křidélek. Materiál plast nebo kousek laminátu, který přichytím šroubkem M2 se zápustnou hlavou z boku do těla klapky. Bude tedy přidělán na klapce a pohybovat se i s ní. Tvar a velikost plošky je vymyšlen tak aby pokryl všechny výchylky a mixy pro letové režimy, o které především jde, vyjma přistávacích konfigurací. Slibuji si od toho přínos při maximální výchylce, kdy vzduch v těchto partiích nebude unikat z pod křídla v mezeře a nebude narůstat odpor ve vírech u hran řídících ploch.
Ověření funkce- řekl bych, že je to skoro nemožné. Asi by šlo proměřit rychlost výkrutu „s“ a „bez“ ale nemyslím si, že bude rozdíl znatelný. Zůstaneme tedy asi v teoretické rovině s tím, že by to pomoci mohlo, pokud bude ploška napojena s dokonalým přechodem na klapce a mezi křidélkem a ploškou nebude vznikat během chodu mezera.
+ Snížení odporu u řídících ploch
+ Lepší vedení modelu po ose letu (vyšší nároky na přesnější pilotáž)
- Nutná demontovatelnost. Pro přepravu bude nutné zachovat plochý tvar křídel pro eliminaci vzniku problému s obaly.
- Potencionální možnost zvětšení snosu při letu na boční vítr. Při ploše cca 3-5cm2 nepředpokládám ale, že by se to výrazně projevilo
- Nebezpečí poškození během přistání. Uchycení na jeden šroubek by mělo energii vzniklou případným kontaktem se zemí pohltit a ploška by se měla protočit.
Přirovnal bych to k módnímu trendu lepení druhé stabilizační plochy na trupy akrobatických speciálů. Pokusím se aplikovat tento zlepšovák na letadlo a vsugerovat si, že to stím létá lépe. Graficky jsem se pokusil vystihnout výchylku nahoru i dolu. Je to pouze náčrtek, který samozřejmě nekoresponduje se všemi mixy, diferenciacemi a výchylkami.
Zobrazení: Neutrál, výchylka klapky červeně, křidélka černě. Ploška má zelený obrys.
Fotodokumentace na letadle bude následovat.
Autor: Filip Kalenský
Facebook
Twitter
Google
Linkuj